JAK NA HOLKY

 Všimnete si pěkné dívky v klubu a rozhodnete se ji oslovit. Každý z mužů už to jistě nejednou udělal. Možná to skončilo odmítnutím, získáním telefonního čísla nebo společně strávenou nocí. Napadlo Vás ale, jak by se situace asi dál vyvíjela, pokud byste některé věci udělali jinak? V běžném životě můžete jen spekulovat, interaktivní film Interande Vám dá možnost vrátit se zpět v čase a Vaše rozhodnutí pozměnit. A nebo snad sympatickou brunetku Danu sbalíte hned napoprvé?

Unikátní interaktivní film Interande si pustíte ve svém prohlížeči a klikáním po obrazovce postupně rozhodujete, jak bude dál pokračovat. Hlavním hrdinou je mladý muž, který přišel do baru s jistým cílem - sbalit dívku. Nedělá to viditelně poprvé a jakmile se na scéně objeví „fešná teta“ Dana, jak pohlednou mladou brunetku pohotově označil jeho přítel barman, je pro něj jasnou volbou. Záleží jen na Vás, zda jeho snaha skončí happy endem, nebo dostane košem.

Film, který trochu připomíná hru, najdete na www.interaktivnifilm.cz a zabere Vám zhruba 15 minut. Tedy pokud uspějete hned napoprvé. Když jsem na stránky zavítal, netušil jsem, že tu strávím podobný čas jako u běžného filmu. Barbora Mudrová v roli Dany působí opravdu atraktivně, a zvědavost, jak na který podnět bude reagovat, byla zkrátka silnější. Interande je podle mě kvalitně natočený film s dobrým hudebním pozadím. Postavy Dany, barmana a hrdinova přítele Fildy, si člověk zapamatuje, naopak na dotěrnou expřítelkyni s kulometem v puse by zřejmě raději zapomněl. Ač máte možnost o jednání hlavního hrdiny do jisté míry rozhodovat, často Vás svérázným řešením situací překvapí.

Projekt Interande přichází s originální myšlenkou. „Interaktivní film jako takový není nic nového, shodou okolností vznikl v Česku, na konci 60. let," vysvětluje jeden z hlavních tvůrců příběhu a scénárista Pavel Gotthard. „V dnešní době je internet plný krátkých interaktivních filmů, kde se nic nestihne dít, a existují i dlouhé, kde se příběh pořád odvíjí lineárně až na pár možností volby. Ani jedno nám nepřipadlo úplně ideální. Rozhodli jsme se jít střední cestou, která to zkombinuje dohromady. Film bude přiměřeně dlouhý, třeba 15 minut jako Interande, a bude neustále plný interakcí. Takže divák nebude jenom pasivně přijímat film a potom se rozhodovat, jestli vpravo a nebo vlevo, ale neustále bude dělat rozhodnutí, která mají význam a která ho vedou příběhem dál. Takový film chyběl na českém internetu a v zásadě i na světovém, tak jsme se rozhodli, že tuhletu mezeru zaplníme."

Zajímavé je také financování projektu. „Film vznikal v podstatě za finančního přispění užšího tvůrčího týmu," vysvětluje Pavel Gotthard. „Protože jsme neměli žádného velkého sponzora, tak jsme většinu nákladů hradili z vlastní kapsy. Celý štáb i herci se tak projektu účastnili jen za reference. Kdyby všichni dostali zaplaceno, kolik je běžné, tak by cena filmu byla zhruba 1,5 milionu."

Schůzku v klubu jako hlavní téma filmu tvůrci zvolili, protože chtěli, aby jejich první interaktivní film byl zajímavý pro všechny diváky. „Každý někdy byl na rande, usiloval o někoho, ať už kluk o dívku nebo dívka o chlapce," říká Pavel. „Je to něco, čemu každý porozumí a film je tak dostupný skutečně všem." I proto jsou počáteční scény z klubu poměrně všední. „Kdyby tam ten hrdina přišel a začal by nějakou replikou z jiného světa, tak by se s tím lidi neztotožnili," objasňuje scénárista. „Nevěděli by, co to je za člověka a proč mluví tak divně, jak mluví."

Film obsahuje i vzkaz tvůrců pro nesmělé mladé muže. „V první části hlavní hrdina prožívá stereotypní situace," přibližuje Pavel, „je v baru, zve holku na pití, tancuje s ní, povídá si a zažívá věci, které holka čeká, že se budou v baru dít. Naopak v druhé polovině filmu jsou věci spontánní - jdou sami městem, kupují si pizzu a zažívají různé náhodné věci. Při tom se k sobě dostávají blíž, protože - a to je poselství našeho filmu - romantika není v tom, že si člověk přichystá nějakou věc, kterou teďka předvede, nebo v nějaké hlášce, v nějaké technice, romantika je v tom, že dva lidé spolu zažívají něco spontánního a jsou k sobě upřímní a na nic si nehrajou. Není důležité si něco nachystat, ale něco prožít."

Rozhodnutí diváka v průběhu filmu jsou bodována a na konci pak zjistí, zda u mladé dívky Dany uspěl. Kromě toho se zobrazí i procentuální skóre. „Systém bodování dělal autor celého konceptu a designer Matouš Ježek," říká k tomu Pavel. „Některé volby jsou lepší, některé horší a v některých situacích je to zhruba rovnocenné. Konkrétní systém, co je jak bodováno, bychom nechtěli prozrazovat, protože bychom tím spoustě lidí zkazili překvapení. Ale s trochou empatie a pozorování reakcí té herečky se dá snadno přijít na to, co se jí líbí a co se jí nelíbí a podle toho hru hrát tak, aby se člověk dostal k pozitivnímu konci."

Interande se připravovalo zhruba 2 roky, z toho samotné natáčení zabralo 5 měsíců. „Na to, jak to byl velký projekt a kolik lidí se na něm podílelo, film vznikl naprosto hladce," pochvaluje si Pavel. Noční natáčení v Brně neušlo pozornosti městské policie, přeci jen scény jako přelézání zdi mohly nezasvěcenému oku připadat pochybné. Žádné problémy se ale nekonaly. „Přišli se podívat, jestli nejsme nějací lupiči, co tam někde loupí výlohu nebo tak," popisuje Pavel Gotthard. „Když viděli, že jsme filmaři, zasalutovali a odjeli."

V budoucnu by Pavel Gotthard rád v psaní interaktivních filmů pokračoval a to se stejnými lidmi. „Ten tým, který máme, je skvělý,a já v něm hodlám zůstat a dál psát interaktivní filmy. Myslím si totiž, že to je věc, která dává smysl, že se tohleto odvětví bude rozvíjet a je velké dobrodružství být u toho. Teď o víkendu máme schůzku o dalším projektu, takže už jsou věci v přípravě a celý vlak jede dál,“ libuje si Pavel.